Vytisknout tuto stránku
Karlín

Karlín

První písemná zmínka k této části je z roku 1817. V Karlíně se nachází spousta nezapomenutelných památek. Karlín byl částí Prahy, kterou povodně v roce 2002 zasáhly nejvíce. Utrpěly všechny památky, které se na území Karlína nacházely. Obnova těchto památek stála mnoho práce a finančních prostředků, nicméně dnes Nicméně dnes je vidět, jak se vynaložená práce vyplatila a Karlín je v mnoha ohledech krásnější než dříve. Nedá se zapomenout na Karlínské divadlo. Karlínské divadlo dal postavit pražský podnikatel Eduard Tichý, který se na svých cestách po západní Evropě inspiroval oblíbeným typem varietního divadla. Budovu navrhl architekt Otto Ehlen s fasádou v novorenesančním stylu. Uvnitř byla před jevištěm manéž a v hledišti stolové zařízení pro dva tisíce konzumujících diváků.

Provoz divadla byl zahájen 27. srpna 1881, kdy zde vystoupil belgický cirkus Eduarda Wulffa. Majitel Théâtre Variété, jak se karlínské divadlo tehdy nazývalo, záhy zbohatl na své zábavní činnosti a mohl provádět další stavební úpravy, které směřovaly k divadelnějšímu poslání. Nejdříve zrušil manéž a rozšířil jeviště. Již v sedmdesátých letech se zde začala objevovat i opereta, ale stále převažoval varietní program. Zásadní přestavbu interiéru realizovali Tichého synové až v roce 1897, kdy architekt Bedřich Ohmann bohatě vyzdobil hlediště. V té době také byla dodána z Vídně historická opona, která divadlo zdobí dodnes. Tichého rodina vlastnila karlínskou budovu 39 let, ale během II. světové války se dostala do dluhů a budovu prodala několika vlastníkům.

V první polovině 20. století mělo divadlo stále na svém štítu napsáno Variété a skutečně tomuto programu dostálo. Budova byla ale také pronajímána pro zájezdy divadel, např. slovenského Národního divadla za ředitelování a dirigování Oskara Nedbala, nebo pro revue, které zde nejčastěji provozoval Karel Hašler. Ve třicátých letech sem začala pronikat opereta a stolové zařízení bylo nahrazeno divadelními sedadly. V roce 1939 začala významná epocha Prozatímního divadla, kdy se do Karlína přestěhovala činohra (ale i částečně opera a balet) ze Stavovského divadla, které bylo zabráno Němci. Při této příležitosti byla provedena rekonstrukce interiéru a byla pořízena ozvučná deska nad jevištěm, která sloužila až do začátku devadesátých let. Krátkou dobu zde hrála v roce 1944 také vinohradská činohra pod hlavičkou Městských divadel pražských.

Po roce 1945 se stala budova majetkem družstevním, posléze státním a od roku 1961 městským. Začalo se zde provozovat repertoárové hudební divadlo – operety, hry se zpěvy, balety, později muzikály. Vznikl stálý soubor, dílny a administrativa. Postupně se měnil název divadla od Operety v Karlíně až po Hudební divadlo v Karlíně, který nese od roku 1961.

Poválečná historie karlínského divadla je velice pestrá. Vzniklo stále hudební divadlo, ve kterém rovněž hostovaly zahraniční soubory, např. francouzské divadlo Jeana Vilara se slavným Gérardem Philipem, nebo americká jazzová opera Porgy a Bess. Koncem padesátých a v průběhu šedesátých let sem pronikl světový muzikál (Hello Dolly!, My Fair Lady), koncem sedmdesátých let se obnovují hry V+W (Golem, Balada z hadrů). Premiéru zde mělo i několik původních titulů – např. Ondráčkovi Gentlemani, Brabcovy Zvonokosy, swingové muzikály Zasněžená romance a Sny z Nového Yorku. Vedle symfonického orchestru zde účinkoval pravidelně od začátku šedesátých let Orchestr Karla Vlacha. Na karlínském jevišti zazářily hvězdy hudebního divadla od Oldřicha Nového, Nelly Gaierové, Járy Pospíšila, po Laďku Kozderkovou, Věru Macků, Karla Fialu a další.

Od roku 1963 sem administrativně patřilo i Hudební divadlo v Nuslích – Fidlovačka (do svého zániku 1978) a od roku 1981 divadlo Semafor (do roku 1990, potom se sem přistěhoval Semafor i fyzicky – do suterénu v roce 1995 a hrál zde do povodní 2002). Budova se několikrát rekonstruovala, přestavovala a rozšiřovala i do hloubky. Přesto byla v devadesátých letech před celkovou rekonstrukcí, zvláště pokud se týká jeviště, které již nevyhovovalo moderním požadavkům velkých muzikálů (například pod jeho podlahou se nacházely ještě zbytky klecí na zvířata z období cirkusů). Budovu vážně poškodila vltavská povodeň v srpnu 2002 a divadlo se muselo na tři sezóny přestěhovat do náhradních prostor v Kongresovém Centru Praha na Vyšehradě.

Od roku 2003 je ředitelem divadla Egon Kulhánek, producent nejúspěšnějšího českého muzikálu Dracula, který shlédlo přes 1.250.000 diváků. Uměleckým ředitelem je Pavel Polák, první český Mario z legendárních Les Misérables a technickým náměstkem Jiří Blažek. Dramaturgem je Adam Novák, překladatel, textař a bývalý muzikálový producent.

Nové premiéry: klasický muzikál West Side Story, Svobodova a Podskalského Noc na Karlštejně, broadwayský muzikál Jekyll & Hyde, jehož českou premiéru navštívili autoři Frank Wildhorn a Leslie Bricusse. Byla obnovena inscenace Straussova Netopýra v české verzi.